SIM karta
Z PanWiki
SIM karta (Subscriber Identity Module) je čipová karta sloužící pro identifikaci účastníka mobilní sítě GSM. Koncept SIM karty byl zaveden v normách ETSI týkajících se GSM v takzvané druhé fázi (Phase 2).
Hlavním důvodem zavedení SIM karty je odtržení dat uživatele od vlastního mobilního telefonu. Ve starších mobilních sítích (například NMT) bylo telefonní číslo účastníka pevně zakódováno v samotném mobilním telefonu. Když například došlo k poruše přístroje a účastník získal po dobu opravy náhradní, telefonní číslo se mu na tuto dobu změnilo. Pokud telefon ztratil, o své původní číslo zcela přišel.
Z technického hlediska fungování sítě by SIM karta mohla být pouze pamětí nezávislou na napájení, do které by bylo číslo účastníka zapsáno. Jenže v tom případě by bylo velmi snadné takovou informaci zfalšovat a například provádět drahé telefonní hovory na účet jiného účastníka. Proto musí být SIM karta opatřena procesorem schopným účastnit se šifrovacích algoritmů a zároveň chránícím důvěrná data uložená v paměti před neoprávněným přístupem. Tak lze bezpečným způsobem zajistit identifikaci účastníka vůči síti.
Obsah |
Hardware SIM karty
Hardwarově je SIM karta typická čipová karta skládající se ze I/O portu, jednočipového procesoru a několika typů pamětí.
Podle původní normy měla karta tvar a rozměry běžné kreditní karty, takzvaný formát ID-01, ale s miniaturizací elektronických obvodů bylo možno ji brzy výrazně zmenšit, takzvaný formát ID-000, který má jeden roh zkosený, aby nebylo možné kartu do zařízení vložit nesprávným směrem. Formát ID-000 je přitom vyráběn jakožto vylomitelná ploška na kartě typu ID-01, takže každá karta formátu ID-000 je dokud se nevylomí zároveň kartou plně kompatibilní s formátem ID-01.
I/O port
Vstupně výstupní konektor SIM karty zajišťuje jednak její napájení a jednak komunikaci s okolím (typicky mobilním telefonem případně nějakou čtečkou SIM karet). I/O port je port s jednoduchým (a poměrně pomalým) sériovým přenosem dat. Data se přenášejí oběma směry po jednom vodiči přičemž po druhém se přenáší potřebný hodinový signál.
Konektor je na kartě opatřen pozlacenými ploškami, aby neoxidoval a zajišťoval trvale dobrý kontakt. Pinů na konektoru je podle normy 8, ale na kartě je jen 6 plošek osazených následujícími signaly:
- VCC - kladné napájecí napětí
- Reset - reset procesoru na SIM kartě
- CLK - hodinový signál
- nezapojeno
- GND - zem
- VPP - programovací napětí
- I/O - vodič pro vstupně/výstupní data
- nezapojeno
Napájecí napětí bylo u starších SIM karet 5 V, u novějších je 3 V. SIM karty s napájením 3 V jsou kompatibilní s telefony dodávající na konektor 5V a nehrozí , že by vyšší napájecí napětí kartu zničilo. Datové signály pracují s běžnými TTL úrovněmi. Programovací napětí je 21V, ale mobilní telefon ho při práci se SIM kartou nepoužívá a pin může zůstat nezapojen.
Paměť
Data jsou na SIM kartě zapsána v polovodičové paměti nezávislé na napájení (nejčastěji technologie FLASH). Na data potřebná pro funkci samotné GSM sítě stačí poměrně malá kapacita této paměti. Větší kapacita paměti je potřeba pouze, pokud na SIM kartě mají být nainstalovány některé další aplikace (například pro GSM banking) a pro zvýšení kapacity volného místa pro uživatelská data, jako například telefonní seznamy, uložené SMS zprávy atd. Minimální kapacity SIM karet jsou 16 nebo 32KB. Maximální kapacita paměti daná technologií SIM karty je 512MB, ale zpravidla se nepoužívá.
Data na SIM kartě
Data jsou na SIM kartě rozdělena do dvou základních kategorií.
