Pájení

Z PanWiki

Pájení je spojování kovů v tuhém stavu roztaveným přídavným kovem nebo slitinou nazývanou pájka. Při pájení se na rozdíl od svařování spojovaný materiál neroztavuje, a proto musí mít pájka vždy nižší teplotu tání než spojované materiály.

Spojení se realizuje difundováním (prolínáním) pájky do spojovaného materiálu, tedy vytvořením vrstvičky slitiny na styčných plochách. Aby k tomu mohlo dojít, musí být spojovaný materiál v roztavené pájce alespoň částečně rozpustný.

Podle teploty tavení pájky rozlišujeme:

Měkké pájení

Teplota pájky je v případě měkkého pájení nižší než 500°C a spoje dosahují menší pevnosti. Jako pájky se nejčastěji používá eutektických slitin cínu s jinými kovy (nejvíce olovo, ale také měď, stříbro, antimon atd.).

Toto pájení je velmi rozšířené v elektronice a elektrotechnice, ale také se například používá při klempířských a instalatérských pracech.

Tvrdé pájení

Teploty pájky jsou nad 500°C. Spoje dosahují vyšší pevnosti a pájky jsou typicky založené na slitinách mědi a zinku

Při pájení je třeba zajistit dobrou smáčivost spojovaných povrchů pájkou a pokud možno zamezit okysličování. K tomuto účelu se používá takzvané tavidlo. U měkkého pájení se používají zpravidla organické látky, typicky například kalafuna, u tvrdého pájení se typicky používají spíše anorganické chemikálie.cz:Pájení