Kysličník křemičitý

Z PanWiki

Kysličník křemičitý SiO₂ neboli křemen je látka v přírodě velmi rozšířená. Nejčastěji ji zde nacházíme ve formě tzv. α-křemene. Ten je součástí mnoha hornin, například žuly nebo pískovce. Křemen je bezbarvá krystalická látka (její časté zabarvení je dáno příměsemi) s vysokou teplotou tání a poměrně vysokou tvrdostí.

Názvy

• Systematický: Oxid křemičitý
• Triviální: Křemen, křemenný písek, silika
• Latinský: Oxidum silicii
• Anglický: Silicon dioxide

Fyzikální a chemické vlastnosti

• Molární hmotnost: 60,1 g/mol
• Teplota tání: 1650 (+-75) °C
• Teplota varu: 2230 °C
• Index lomu: 1,544
• Tvrdost: 7

• Chemicky velmi odolný
• Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové na Fluorid křemičitý SiF₄
• Velmi špatně se čistí, na běžném trhu s chemikáliemi se dá sehnat pouze v čistotě 99,995%

Využití

Křemen je základní surovinou pro výrobu skla. Do běžných skel se při výrobě dávají příměsi, které zajišťují významné snížení teploty tání a tím i snížení energetické náročnosti výroby. Pro speciální účely se ovšem vyrábí čisté tzv. křemenné sklo.

Pro výrobu optických vláken je třeba získat extrémně čistý křemen, což se zpravidla realizuje chemickou reakcí z fluoridu křemičitého.