Historie Internetu
Z PanWiki
Historie Internetu se začala odvíjet vpodstatě už od samotného počátku počítačové komunikace. Myšlenka vzájemné komunikace uživatelů původně zcela izolovaných počítačů sahá v počítačové historii velmi hluboko a její vývoj prodělal mnoho různých fází. Vrcholem tohoto vývoje se stala síť počítačových sítí nebo, chcete-li jejich vzájemné propojení, tedy inter-net. Toto slovní spojení také dalo Internetu jeho název.
Vývoj Internetu způsobil, že klasické telekomunikační technologie prorostly s technologiemi přenosu počítačových dat a tvoří dnes velmi hustě se prolínající celek.
První myšlenky na počítačovou síť se objevily už v 50. letech 20. století. Praktické pokusy se sice začaly uskutečňovat koncem 60. a v 70. letech, ale teprve v 80. letech se objevují první vlaštovky technologií, na kterých je založen dnešní Internet.
Zřejmě nejprudší rozmach Internetu způsobilo vytvoření služby World Wide Web v nejvýznamnějším evropském fyzikálním institutu CERN na počátku 90. let.
Obsah |
PředInternetové období
První datové sítě byly velmi jednoduché a zpravidla umožňovaly pouze jednoduchou komunikaci dvou stanic. Začaly se sice objevovat i první propojovací prvky - jakési brány a bridge, ale byly pouze jednoúčelové a hlavně jednouživatelské. Typické využití takových sítí byla možnost připojit se prostřednictvím modemu k tehdejším mainfarmeovým počítačům vzdáleným terminálem.
Tři terminály
V roce 1962 bylo potřeba v rámci jednoho z projektů v organizaci DARPA [1] amerického ministerstva obrany zajistit komunikaci mezi třemi počítači na různých místech Spojených Států a ukázalo se, jak je to prostřednictvím dosavadních technologií složité. Pokud byla navázána komunikace řekněme mezi počítači 1-2 a bylo potřeba navázat komunikaci 1-3, musela se nejprve komunikace 1-2 ukončit a teprve pak navázat 1-3.
Přepínání paketů
Tento problém byl vyřešen vybudováním logické sítě nad existujícími fyzickými propojeními tak, že docházelo k rychlému automatickému přepínání balíčků dat - tzv. paketů mezi těmito propojeními. Přepínání paketů vynalezli v 60. letech Donald Davies, Paul Baran a Leonard Kleinrock. Výzkumy vycházely ze snah decentralizovat komunikační sítě, což byl strategický vojenský požadavek amerického ministerstva obrany v období studené války.
Sítě ze kterých se vyvinul Internet
ARPANET
Jednou z prvních sítí byla síť ARPANET. V listopadu roku 1969 začala se třemi uzly, ale už v prosinci byly přidány další čtyři uzly. Uzly byly převážně na amerických univerzitách.
V roce 1972 ARPANET převzal technologii sítě ALOHAnet vyvinuté na Hawaiiské univerzitě. Oproti původní technologii ARPANETu, ve které se síť skládala pouze z dvoubodových spojů, ALOHAnet využíval pro přenos sdílené médium. To znamenalo vyřešit kolize vzniklé na médiu, pokud více stanic začalo komunikovat současně. I přesto, že řešení ALOHA bylo velmi primitivní, stalo se základem pro moderní přístupové metody používané i v současných počítačových sítích (např. CSMA/CD používanou sítí Ethernet).
Od té doby se ARPANET rychle rozvíjel až do roku 1981, kdy počet jeho uzlů dosáhl úctyhodného čísla 213.
ARPANET se stal jádrem budoucího Internetu protože to byla jedna z nejrozsáhlejších sítí té doby, na které se mohl odehrávat jeho technický vývoj. Vývoj byl soustředěn okolo tzv. dokumentů RFC (Request For Comment neboli požadavek na komentář).
Vývoj ARPANETu byl z různých vojenskopolitických důvodů čistě věcí amerických institucí.
X.25 a veřejné modemové sítě
Na základě výzkumů paketových sítí v organizaci DARPA vyvinula Mezinárodní Telekomunikační Unie ITU (International Telecommunication Union) paketovou síť nazvanou X.25. Tato síť, která byla více používána komerčním a bankovním sektorem dala v roce 1974 základ anglické síti SERCnet, která se později stala známější sítí JANET.
V roce 1978 několik firem v čele s Britskou poštou a finanční institucí Western Union International založilo první mezinárodní síť založenou na technologii X.25. Nejprve propojovala Velkou Británii a Spojené Státy, ale brzy se rozšířila na Kanadu, Hong Kong a Austrálii. V 90. letech se technologie X.25 stala celosvětovou síťovou infrastrukturou využívanou zejména bankovním a komerčním sektorem.
Síť X.25 byla také využita ke stavbě prvních veřejných modemových přístupových sítí jakými byl například Compuserve. Compuserve byla první síť poskytující službu mailu a technické podpory běžným uživatelům osobních počítačů.
Ve Spojených Státech vznikaly ve stejné době sítě jako AOL (Amerika Online) nebo Prodigy.
Také vznikalo mnoho takzavaných BBS sítí (Bulletin Board System). Mezi nejznámější patřil FidoNet, což byla také jedna z prvních sítí, která se po sametové revoluci v roce 1990 rychle rozšířila do tehdejšího Československa.
UUCP
V roce 1979 přišli dva studenti Duke University s nápadem, jak pomocí jednoduchých scriptů v UNIXovém shellu šířit mezi počítači prostřednictvím modemových linek novinky a zprávy. Množina scriptů byla nazvána UUCP (Unix to Unix Copy). Brzy po jejím zveřejnění se prudce rozšířila a z původního lokálního projektu v okolí jedné univerzity se stala síť Usenet. Ta dokázala využívat spojení X.25, fungovala nad sítí ARPANET, využívala různé BBS systémy a šířila se nebývalou rychlostí. V roce 1983 existovalo 550 systémů zapojených v Usenetu, zatímco o rok později jich bylo již 940, tedy téměr dvojnásobek.
Spojení sítí do jednotného Internetu
Prudký rozvoj různých sítí bylo potřeba nějakým způsobem unifikovat. Na tom se začal podílet Robert E. Kahn z ARPANETu a Vint Cerf ze Standfordské univerzity. V roce 1973 přeformulovali základní principy výstavby sítí tím, že přenesli zodpovědnost za spolehlivost přenosu ze sítě samotné na do ní zapojené počítače. Tím se otevřel prostor pro využití různých i méně spolehlivých technologií ve výstavbě sítí. Rozdíly těchto technologií pak zakrýval jednotný protokol nazvaný IP (Internetwork Protocol).
DARPA zafinancovala vývoj pilotního prototypu softwaru pro implementaci tohoto protokolu a v červenci 1977 se uskutečnilo první veřejné předvedení sítě postavené na TCP/IP. Protokoly se velmi rychle rozšířily do stávajících sítí a v roce 1983zcela nahradily původní protokol NCP a staly se jedinými podporovanými protokoly na síti ARPANET.
Po několika letech fungování ARPANETu ho ARPA rozšířila na americké Ministerstvo obrany a vojenská část sítě se oddělila a vytvořila MILNET. Vzhledem k tomu, že výzkum týkající se ARPANETu byl financován z vládních prostředků, bylo striktně zakázáno ho používat k jakýmkoliv komerčním účelům. Původně byl určen jen pro vojenskou a univerzitní sféru. Nicméně v 80. letech se šířil tak prudce, že neodvratně začal postupně do firemní sféry pronikat. Nejprve se jednalo o firmy přímo zapojené v jeho vývoji jako DEC a Hewlett-Packard. Také americká Národní vědecká nadace NSF (National Science Foundation) se významně podílela na vývoji. V roce 1984 postavila první síť WAN založenou čistě na TCP/IP. V roce 1986 se z ní stala páteřní síť NSFNet nahrazující původní ARPANET, propojující a zpřístupňující mimo jiné americká superpočítačová centra, která byla využívána i komerčně.
Název Internet
V době, kdy NSFNet nahrazoval původní ARPANET se pro vznikající síť ustálil název Internet (psáno s velkým I). Ten vyšel z názvu internet (s malým i), který se používal pro označení technologie sítí založených na protokolech TCP/IP.
Mnohé sítě, které se nemohly do Internetu připojit přímo si alespoň zřizovaly brány umožňující přenos e-mailů (e-mail byl v té době jednou z nejdůležitějších aplikací) jeho prostřednictvím. Tyto sítě také začaly využívat tzv. e-mail peeringu. Ten umožňoval prostřednictvím příkazů posílaných Internetovým branám mailem využívat Internetových služeb jako FTP nebo Gopher a jeho vyhledávací službu Veronica. Získané soubory byly pak branou poslány zpět jako příloha e-mailu.
Poznámky:
- ↑ ARPA se z politických důvodů několikrát přejmenovávala na DARPA a zpět na ARPA
