Filmové triky

Z PanWiki
Přejít na: navigace, hledání

Z hlediska historického vývoje je za zakladatele trikové filmové techniky považován Georges Méliés


Původní triky začaly stop trikem: Natáčení určitého předmětu filmovou kamerou - zastavení kamery - změna předmětu - pokračování natáčení. Původní triky sloužili výhradně k pobavení a upoutání diváků. S rozvojem technických prostředků a zvyšováním náročnosti natáčených scén se úloha triků rozšířila.


a) na natáčení scén - snížit nebezpečí pro herce

b) natáčení obtížně realizovatelných nebo nerealizovatelných scén

c) snížení výrobních nákladů a zrychlení výroby filmu

d) rozšíření tvůrčích možností jak režiséra tak kameramana


Rozdělení fílmových triků:

a) z hlediska působení na diváka

• trikové postupy, které vytvoří dojem skutečného obrazu či herecké akce, aniž si divák uvědomí, že jde o filmový trik

• vytvoření situací, které v reálu neexistují, divák si uvědomuje, že jde o filmový trik, který je obohacením filmu

b) z hlediska technologických postupů metody triků:

• scénické

• optické

• kamerové

• fotografické

• laboratorní

• počítačové


V současné době lze sice trikové techniky takto rozdělit, ale v praxi se trik vyrábí vzájemnou kombinací trikových technologií.


Obsah

Scénické triky

Tyto triky vychází z divadelní praxe, v podstatě jde o triky umělých povětrnosti a jiné přírodní živly, déšť, mlha, sníh, … dále jsou to pyrotechnické efekty, pohyb neživých předmětů po scéně (skryté mechanismy); zásuvné čepele u dýky a dále z tvrdé gumy vyráběné sečné a tvrdé zbraně, těžké předměty vyráběné z pěnového polystyrénu;


Kamerové triky

Stop triky - v kategorii přerušení chodu kamery, triky se změnou frekvence kamery; pookénkové snímání; zpětný chod kamery; triky změny polohy kamery; expoziční triky;


Změna frekvence

Snížená frekvence natáčení má při výsledné standardní rychlosti promítání zrychlený průběh děje. Užívá se například k natáčení groteskních scén nebo bojových scén v akčních filmech (šerm). Další možností je užití pro vědecké účely (oblast astronomie, botaniky, ….)

Zvýšená frekvence a následné promítání standardní frekvencí děj zpomaluje. V kinematografii se zpravidla nesnímá frekvencí vyšší než 200 snímků za sekundu. Zvýšení elegance tanečního pohybu; zvýšení dramatičnosti scény při skoku - letu; psychologické účinky - celá oblast reklamy;


Pookénkové snímání

Užívá se k animačním trikům s jakýmkoli materiálem; U těchto triků je plynulost pohybu přímo závislá na počtu obrázků věnovaných určitému rozsahu pohybu. S narůstajícím počtem obrázků se plynulost zvyšuje a naopak. V současných podmínkách je možná okamžitá kontrola pomocí elektronických obrázků.


Snímání s plynulou změnou frekvence

Tato technika se používá buď pro plynulý přechod z vyšší na nižší plynulou frekvenci a jde o zvýšení dramatičnosti. Dále je tato technologie užita při tricích s modely, kdy model získává na věrohodnosti zvýšením natáčecí frekvence a při přechodu do reálu se frekvence plynule zpomalí. M - poměr mezi velikostí reálu k velikosti modelu


Zpětný chod kamery

Kamera musí mít zpětný chod. A také film musíme obráceně založit (od konce tak jak bude promítat)


Změna polohy kamery

V profesionálních podmínkách se jen vynímečně užívá transfokátor. Pracuje se s objektivy s pevnými ohnisky a přiblížení nebo vzdálení k snímanému předmětu se provádí mechanicky pomocí pojezdu. Kamery jsou vybaveny karuselovým držákem s různými ohnisky objektivu a pomocí expozičního triku (prolínačky) může přecházet obraz do obrazu


Změnou perspektivy

CableCam - je v současné době nejužívanější technikou umožňující pohyb kamery i v místech kam by se jinak nedostala. Oproti užití například miniaturního vrtulníku má obraz lepší stabilitu a je méně závislý na vnějších okolnostech.


Expoziční triky

• zatmívání

• roztmívání

• prolínání

• dělený obraz


První dva triky se desítky let dělaly pomocí změny otevření sektoru rotační závěrky. Dnes se více používá LCD krystalů ve filtrech ovládaných infračerveným paprskem. Používá se jako působivý postup ve změně scény.

Prolínačka může být buďto ostrá nebo měkká.


Dělený obraz je technika, která pracuje s maskou nebo kontra maskou nebo se změnou osvětlení scény. Principem je dvou a vícenásobná expozice téhož políčka, ze kterého se vždy exponuje pouze určitá část, zbytek je maskami překryt. Po každé expozici se vrací do původní polohy a následuje další expozice. Masky se umisťují buď do prostoru filmové dráhy před exponovaný film a výsledkem je ostré ohraničení při vícenásobné expozici. Nebo do prostoru kompendia - před objektiv a výsledkem je měkké ohraničení. Např. herec v dvojím zobrazení mluví sám se sebou, nebo malá skupinka komparsistů může utvořit věrohodný dav. Další technikou je změna osvětlení scény. Používá se bodový zdroj světla (spot lampa), osvětlující exponovanou scénu.


Optické triky

Zvětšení hloubky ostrosti se běžně dociluje přicloněním nebo zkrácením ohniskové vzdálenosti. V některých případech např. u dokreslovaček je potřeba docílit různé hloubky ostrosti. Používají se představné (dělené) čočky – proxary. Je to čočka, která je ve střední části horizontálně dělená a má v každé části jiné ohnisko. Moderní proxary se nedělí, ale vybrušují se do dvouohniskové čočky v celku.


Zmnožení obrazu

Se provádí buď představnou čočkou vybroušenou do více zobrazovacích ploch nebo komolým vícebokým jehlanem. Při užití jehlanu a jeho roztočení zůstává středový obraz v klidu a obrazy v obvodu se roztočí. Počet obrazů závisí na počtu ploch čočky a jehlanu.


Deformovaný obraz

Se snímá přes průhlednou desku s nerovnými povrchy. Povrch může být např. zvlněný a při pohybu deskou před objektivem se obraz pohybuje


Výřezové masky

Snímání obrazu přes vhodně tvarovanou masku. Upravuje se nasvícení a hloubka ostrosti.


Difuzink (rozptylné členy)

Sníží ostrost snímaného předmětu. Podobně lze užít vazelíny, které naneseme na část objektivu a pracuje podobně jako optický difuzink


Simpli film

Jde o odborný název, který se pracovně definuje jako vzdušný obraz. Další z názvů je dokreslovačky. V praxi jde o kombinaci reálné scény s vystřiženou fotografií nebo malbou dokreslenou na skle. Do této kategorie patří také zadní projekce. Problém této techniky je v dosažení správné velikosti nakresleného obrazu na reálnou scénu. Dále optimálním nasvícení a tím reálné hloubky ostrosti.


Dokreslovačka postupná

exponuje se na principu děleného obrazu. Nejprve se naexponuji reál a prostor ve kterém bude následně malba se vykryje černou maskou. Materiál se v kameře vrátí na začátek, reál se zakryje kontramaskou a exponuje se malba. Výhodou tohoto postupu je oddělené ostření, osvětlení, expozice. Nevýhodou je při nesprávné masce nebo kontramasce znehodnocení snímku.


Dokreslovačka dublovaná

Využívá duplikační ho procesu. Samostatně se naexponuje reálná situace i malba na snímací materiál. Snímací materiál se vyvolá jako negativ, ten překopírujeme na duplikační pozitiv. Materiály se založí do projektoru trikové kopírky a po jednotlivých okéncích se prosvítí na snímací materiál v kameře.


Dokreslovačka dublovaná přímo v kameře

Jsou to speciální dvoupásové kamery, které mají filmové dráhy umístěné za sebou. Nejprve se naexponuje reálná situace a duplikačním procesem se vyrobí duplikační pozitiv.


Dokreslovačka dublovaná s automatikou

Se nejprve nasnímá reálná scéna a laboratorním postupem se vyvolá. Pozitiv se založí do speciální dvoupásmové kamery, která je kopírkou. Pozitiv je založený ve filmové dráze blíže k objektivu a za něj se založí neexponovaný snímkový materiál. Kamera se postaví před skleněnou desku s nakresleným obrazem. Za desku se umístí vysoce reflexní bílá plocha cca 2metry. V prví fázi se bílá stěna intenzivně osvětlí a malba zůstane v šeru. Na exponuje se jas, který projde čirými plochami skla a prosvítí duplikační pozitiv, takže na snímkovém materiálu je latentní obraz reálné scény. Následně se pozitiv z kamery vyjme a exponovaný materiál se vrátí na začátek. Bílá plocha se zakryje (černým sametem) a nasvítí se prosvětlovačka na skle. Kamerou se nesnímá nakreslený obraz do prostoru, který při prvním snímání nebyl naexponován.


Triky pomocí zrcadel

Zrcadla jsou vždy předem stříbřená s maximálním reflexem a kvalitou obrazu. Jsou postaveny před compendiem kamery v úhlu 45 stupňů. Od zrcadla se na principu perspektivního triku odráží maketa, model, dokreslovačka, fotografie atd. V případě, že plocha zrcadla nezakrývá celý zorný úhel objektivu, je do zbylého prostoru s vhodnou perspektivou a nasvícením umístěna reálná herecká akce. Další možností je že zrcadlo vykrývá celé zorné pole kamery. Tuto metodu použil Schüfftan, který do středu zrcadla vyškrábal plošku, odstranil stříbro a vzniklým otvorem spojil s vhodnou perspektivou a nasvícením, obraz odražený od zrcadlící plochy, s reálnou hereckou akcí snimanou otvorem.


Metoda zadní projekce

Dochází zde ke spojení obrazu duplikačního pozitivu s originálním negativem. Problematikou zadní projekce je protichůdnost požadavků na promítací plochu. Vzhledem k tomu, aby byl sjednocený jas pozadí i reálné akce, potřebujeme, aby byla maximálně transparentní. Současně potřebujeme, aby byla potřebně difusní (rozptylná). Promítací plochy se vyrábí z esteru celulozy jako polopropustné matnice. Duplikační pozitiv musí svými senzitometrickými vlastnostmi - kontrastem, barvou, strmostí, rozlišovací schopností být v souladu se zobrazovacími možnostmi matnice. Nevýhodou zadní projekce je vysoká energetická náročnost na zdroj světla, nerovnoměrnost osvícení promítací plochy - střed je přesvětlený, okraje tmavší. Toto je dáno šikmými paprsky, které matnice v okrajích nezobrazují dostatečně. Tato nevýhoda se napravuje několika způsoby: - duplikační pozitiv je při kopírování z negativu ve středu přicloněn

- užití šedých filtrů ve středu světelného toku projektoru

- obraz se nejprve promítá na vysoce reflexní bílou plochu a od té se teprve odráží na matnici zadní projekce. Promítací stroje jsou vybaveny pouze drapákovými mechanismy.

Motory promítacího stroje i filmové kamery a transportní mechanismy jsou synchronizovány tak, aby kamera exportovala promítaný obraz v okamžiku, kdy je filmový pásek v klidu. V praxi se nejprve nasnímá obraz pozadí a zvolí se vhodná perspektiva, velikost, sklon kamery při snímání, zrnitost obrazu tak, aby výsledná scéna co nejvěrněji odpovídala herecké akci v popředí. Popředí se samostatně nasvítí, tak aby světlo nedopadalo na matnici zadní projekce a sjednotilo jas plochy a jas reálné akce. Snímací kamera se při snímání může posunovat pouze dopředu a dozadu v optické ose snímaného obrazu. Pro panorámování scény při kterém se synchronně natáčela kamera i matnice zadní projekce.


Přední projekce

Jde též o trikovou techniky s předem natočeného pozadí s hereckou akcí. Promítací stroj je v tomto případě spolu se snímací kamerou i reálnou hereckou akcí před promítací plochou, optické osy projektoru a snímací kamery snímají úhel 90 stupňů. Obraz projektoru se promítá pře polopropustné zrcadlo umístěné v úhlu 45 stupňů umístěné vůči ose projektoru. Promítací plocha je tvořena miniaturními plastovými kuličkami vmáčklými do platové fólie. Toto provedení má nejvyšší reflex. Plocha je z hlediska směrové charakteristiky úzce difusní. Snímací kamera exponuje obraz odražený od zrcadla. Přicloněním objektivu se u obou technik dociluje potřebné hloubky ostrosti pro sjednocení popředí i pozadí.


Laboratorní triky

Výhodou těchto triků, kterými lze nahradit prakticky všechny ostatní trikové metody a umožňuje pracovat v optimálních podmínkách laboratoře místo zpravidla stresových podmínek ve studiu a na exteriérech. Triky se provádí na trikové kopírce, což je v podstatě optická lavice vybavena až čtyřmi promítacími stroji - vždy dva za sebou a dvojice k sobě kolmé a snímací kamerou. Se všemi mechanismy lze horizontálně i vertikálně pohybovat a současně je sklápět do potřebných úhlů. Pracuje se duplikační metodou, tzn. že se nejprve naexponují potřebné scény, vyrobí se duplikační pozitivy a vzájemným prokopírováním světla dvou až čtyř duplikačních pozitivů vzniká na snímkovém materiálu kamery duplikátní negativ. Tento duplikátní negativ bude následně spojen s originál negativem scén a nesmí se od sebe výrazně lišit. Trikové kopírky se užívají převážně pro zhotovení trikových titulků, scén ve kterých jsou užity roztmívačky, zatmívačky prolínačky, atd., a technikou pevných a posuvných masek.

Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Nástroje